Kdy se vám to naposledy podařilo nebo přihodilo? A víte vůbec, jaké to je? Setkat se sama se sebou. Dát prostor sama sobě. Vyslechnout, po čem vaše duše volá a touží? Být tu pro sebe. A přijímat. Přijímat laskavou péči a dovolit si být vnímána v plné pozornosti.
Já si dlouho myslela, že vím. Nevěděla. Neznala. Měla jsem pocit, že řešením je být na sebe přísnější. Tohohle vnitřního kruťáka, jak jsem téhle své části začala říkat, má v sobě asi každá z nás. Někdy je tak užitečný a dokáže nám pomoct zmobilizovat síly. No jo, ale co když jsme právě v trochu jiné situaci?
Když je nám smutno, potřebujeme prožívat emoce, na které v běžném životaběhu nemáme moc prostor nebo jen potřebujeme na chvíli povolit, někam se zašít, lenošit, nedělat “nic”, regenerovat a nabírat síly, může v nás dělat trochu neplechu, tedy pokud jsme ho v sobě živily až příliš a trochu moc nám vyrostl.
Když se tlak a hladina stresu stupňuje, přestáváme někdy vnímat samy sebe a to, co potřebujeme
Pak můžeme mít pocit, že si něco nemůžeme dovolit, že na to nemáme čas, že věnovat se sobě je vlastně luxus, a tlačíme na sebe, abychom podávaly stále stejné nebo ještě „větší“ a „lepší“ výkony. Ať už důvod toho všeho, to naše „protože“, je právě cokoliv. Tlak se stupňuje. Přestaneme vnímat svoje potřeby a samy sebe. A kruťák je spokojen, že byl vyslyšen. Jenže, co když už je slyšet jenom on? A v nás se to stále víc svírá? A začínáme mít pocit, že bychom se chtěly na chvíli někam schovat. Nebo že potřebujeme obejmout, ale měly bychom být přece silné a statečné… a v takové chvíli nejde si o to říct. Nebo snad ano?
Pokud patříte k těm, pro které je náročné pobýt sama se sebou a navnímat si, co právě potřebujete ze všeho nejvíc, nebo už tlak zesílil natolik, že je pro vás těžké uvědomit si sama sebe a to, co právě potřebujete, může pro vás být užitečná společnost průvodce v bezpečném prostoru. V takovém, kde bude všechno nachystáno na to, abyste si mohla dovolit aspoň na chvíli povolit, být sama sebou, odhalit svou vnitřní pravdu. A pobýt si v tom všem jako přijímaná, přijímaná sama sebou. Bez odsudku. Beze strachu, co na to řekne kdokoliv, nebo co si kdokoliv pomyslí…
Pomoct nám může průvodce, který pro nás vytvoří uklidňující atmosféru, ve které si dovolíme přijmout samy sebe tak, jak se právě cítíme
Pamatuju si, jaké to pro mě bylo, když jsem v jednom svém náročném životním období vyhledala někoho, kdo mi dal pocítit, vnímá mou bolest, aniž by ji hodnotil, a soucítí se mnou. Tak takové to je být přijatá? A já si najednou uvědomila, že nejpřísnějším soudcem jsem sobě já sama. Ptáte se, jak se to dělá? Jak být k sobě laskavější? Na to asi není žádný zázračný recept. Je to jedna z věcí, kterou prostě poznáváte, chodíte okolo a v jednu chvíli zjistíte, že jste zase o krok nebo o skok dál.
Začněte hned. Někdy pomůže se aspoň na chvilku obklopit lidmi, kteří vám ukážou, jaký to je pocit, když se k vám tak někdo chová. Kdo by chtěl pokračovat jinou cestou, když ví, jaké to může být? Vnímat sama sebe a přijímat se se skutečnou laskavostí. Výkony člověk může podávat i tak… jen možná v trochu jiné atmosféře.
Wellness pro duši může být i bezpečným prostorem pro zklidnění a načerpání sil
A ano, někdy to, že máme konečně prostor naplno prožít své emoce a samy sebe, může vést ke změnám, k životním změnám… někdy menším, někdy velkým. Ale to všechno je už věcí každé z nás. Záležitost svobodné volby. Co pro sebe budete chtít udělat, to už je na vás. Ten prostor se potkat se sebou samými a uvolnit se, aspoň na chvíli, věnovat to sama sobě, dovolit si přijmout tu péči, od toho tu je Wellness pro duši. I pro tu vaši duši. Pro vás.